KLUB
ŘÁDY A PŘEDPISY
CHOV
ALJAŠSKÝ MALAMUT
GRÓNSKÝ PES
SAMOJED
SIBIŘSKÝ HUSKY
VÝSTAVY
SPORT
JAK NA SPORT
PRACOVNÍ CERTIFIKÁT
ÚSPĚCHY ČLENŮ KLUBU
DOGTREKKING
WEIGHT PULLING
KLUBOVÝ ŠAMPION PRÁCE
ČLÁNKY Z KZ
1. Vzhled |
2. Vlastnosti |
3. Povaha |
4. Typy |
5. Historie plemene
VZHLED
Shrneme-li vzhled a vlastnosti sibiřského huskyho ve třech slovech, bude to asi přírodnost, elegance, bystrost. To, že husky působí elegantně, je dáno jeho původem a prošlechťováním v chovu podle standardu (víceméně závazného popisu) tohoto plemene.
V něm se vlastně stále znovu opakuje, že husky má být v každém směru uměřený – nikde nesmí tělesnými formami a proporcemi zacházet do extrému. Navíc musí od svého vzniku i nadále splňovat nároky na roli vytrvalého, silného a rychlého běžce, a to pokud možno v poměru 1:1:1. Výhodou huskyho je jeho střední velikost a také skromnost a nenáročnost. Zvláště charakteristické jsou huskyho modré oči, které upomínají na světlé oči vlků i modř severní oblohy a které k nám ve výrazné mimice huskyho působivě hovoří. Bylo by ovšem chybou, kdyby se husky stal přitažlivým pouze pro ně, tmavé „trnkové“ oči v bílé masce jsou neméně okouzlující. Lze obdivovat také jeho šelmovský, bystrý výraz, pružný, vydatný pohyb, na dotyk velmi příjemnou bohatou srst v mnoha krásných barvách a s typickou efektní kresbou a rovněž zajímavou povahu.
VLASTNOSTI
Díky po staletí šlechtěnými vlastnostem, tolik potřebným pro přežití a použitelnost v jeho drsné domovině se vyznačuje vysokou učenlivostí a inteligencí, kterou ale husky zdaleka ne vždy využívá k poslušnosti vůči pánovi. Jeho kousky jsou velmi vynalézavé, pro různé rošťárny a úniky si vždy umí najít cestičku. Protože je náruživým lovcem a také nezbytně potřebuje dostatečné vybití energie, je třeba mít výše uvedené stále na paměti. Počítat je třeba i s jeho bleskovými reakcemi a značnou nezávislost na pánovi – vždyť husky musel být po celou dobu své historie být velmi samostatně myslícím tvorem, měl-li obstát. Zároveň se huskyho povaha vyznačuje skvěle zachovanými instinkty. Pozorovat sehranou skupinu siberianů při hře nebo při práci je pro toho, kdo umí ocenit jemné nuance chování členů takové smečky skutečně silným zážitkem a stálým zdrojem potěšení. Husky se hodí pouze a výhradně pro toho, kdo je okouzlen jeho vlastnostmi, ale je si zároveň vědom i stinných stránek jeho povahy a je schopen je odpovědně zvládnout.
POVAHA
Zvláště je třeba počítat s jeho převelice silným loveckým pudem, který se bohužel může týkat i sousedových slepic, případně zvěře, kterou zahlédne na dálku a vyrazí za ní dříve, než ji stačí jeho majitel zaregistrovat (při lovu, podobně jako chrti hodně využívá zraku). Vůči lidem je husky vyloženě vlídný, nesmí projevovat žádnou formu agresivity, ani jen v náznaku. Vůči ostatním psům je husky vstřícný, není v žádném případě rvavý. Problém někdy nastane v tom případě, kdy mu druhý pes „hrozí“, protože projevy huskyho (výhružka, agrese) bývají mnohem subtilnější než u některých jiných plemen a husky si výrazný nebo řekněme drsný projev druhého psa vyloží jako přímý útok. Pak bývá protivník huskyho často rychle přemožen a mnohdy bohužel také závažně poraněn či zabit, a to zejména, vzala-li si jej „do parády“ skupina siberianů, na kterou se zkusil vytahovat.
Je třeba upozornit na to, že husky zcela postrádá vlastnosti hlídacího psa. Jen málokterý se projevuje štěkáním, a pokud vůbec, tak častěji v úleku nebo překvapení. Charakteristickým projevem je vytí podobné vlčímu a někdy také „mluvení“ zvláštními bručivými zvuky při hře nebo vítání spřátelených osob. Cizí osoby vcházející do domu většinou zdvořile přivítá, aniž by se zajímal o to, zda neodnášejí majetek patřící pánovi.
Traduje se, že husky je nejšťastnější, když má v rodině společnost dalšího příslušníka nebo příslušníků svého plemene. Do jisté míry je tomu skutečně tak, husky je smečkový pes, avšak není pravda, že by pořízení druhého huskyho bylo nezbytností. Pokud je majitel a jeho rodina s husky správně sžit, nepostrádá ani husky-jedináček dalšího psa svého rodu.
Stejně tak je jen částečně pravda, že husky nemůže být držen v bytě. Jestliže má dostatek pohybu venku, nijak mu ubytování v bytě nevadí.
Častý je dotaz, jestli huskymu jakožto severskému psu není v našem podnebí v létě příliš horko. Vzhledem k tomu, že na léto, jak je konečně uvedeno i ve standardu, ztrácí skoro všechnu podsadu (spodní srst), a že se v horku tak jako my příliš moc nepohybuje, nečiní mu naše léto potíže.
Pro huskyho je typické časné fyzické i psychické vyzrávání a příslovečné zdraví a vitalita. Pouze velmi malá je u něj ve srovnání s jinými plemeny zátěž dědičných chorob. V literatuře se uvádí pouze malé procento výskytu dysplasie kyčelního kloubu, občasný výskyt katarakty a malé procento dědičně daného špatného hospodaření se zinkem. Příslovečná je i dlouhověkost siberianů, věk dlouho přes 13 let v plné svěžesti není žádnou výjimkou. Důvodem je opět stálé prošlechťování jedinců dříve i nyní na odolnost, výkonnost, stejně jako přirozenost, uměřenost a funkčnost tělesných znaků nutných pro práci.
Jak jsme si již pověděli, je povaha sibiřského huskyho zvláštní, z velké části typická pro skupinu tzv. primitivních (=původních) plemen, k níž v rámci 5. skupiny plemen FCI náleží. Není to tedy pes zcela vhodný pro kynologa-začátečníka.
Na rozdíl od toho, co se člověk dočte o severských psech v dobrodružné literatuře, má husky spíše jemnou, citlivou povahu, není proto třeba s ním zacházet nijak drsně. Výjimečně důležitá je ale u tohoto plemene včasná a velmi důsledná výchova a dostatek činnosti. Bez obou těchto podmínek se může husky jakožto výrazně nezávislý a činorodý pes stát pro svého majitele obtížným.
Pokud mu však od útlého věku poskytneme vlídnou, ale naprosto důslednou výchovu, (nemám na mysli výcvik ve stylu majitele německého ovčáka) můžeme v něm nalézt překvapivě dobrého společníka, zvláště pak při činnostech, které jsou mu přirozené, jako jsou různé druhy pohybových kynologických sportů. Nejvlastnější je mu samozřejmě práce v zápřahu.
Nemusí však jít přímo jen o nejznámější spřežení několika psů, ale i o bikejöring (pes + cyklista), skijöring (pes + běžkař), dogtreking (pes + chodec při turistické výpravě) nebo canicross (pes + běžec). Pro tyto činnosti se pes připravuje od štěněcího věku, a pokud se jim má možnost pravidelně věnovat, je to pro něj i pro majitele ideální. Bohužel je u nás k dostání málo metodické literatury k saňovému sportu, takže informace lze nejsnáze získat u musherů, tj. jezdců se psím spřežením. Dalšími sporty vhodnými pro husky jsou agility (víceméně parkur pro psy), flyball (chytání vyletujících míčků), frisbee (chytání "létajících talířů")
Plánujeme-li zapřáhání huskyho do saní nebo přes lyžaře či cyklistu anebo se chystáme na výstavy, je třeba, abychom věnovali pozornost výběru správného typu štěněte již před jeho pořízením, a to s ohledem na to, zda budeme zaprahat pouze rekreačně nebo máme závodní či výstavní ambice. S politováním musíme totiž konstatovat, že i když je standart siberiana jenom jeden, štěpí se toto plemeno ve světě a bohužei i u nás na 3 typy.
1. „SHOW TYP"
Takový pes je ve svém extrému již odchylný od standardu, protože působí těžkopádně, není dost elegantní, postrádá lehkost a vydatnost pohybu a ve velké míře i typický temperament a chuť do práce. Spojením těchto vlastností vyvolává dojem plyšového medvídka, což je také v krajním případě jeho pravá role?. Nenechte se mýlit názvem tohoto typu, dnes na evropských výstavách vyhrávají vesměs zvířata daleko blíže k typu následujícímu.
Porovnání odchylek ve stavbě těla:
Široká přední fronta, avšak ve skutečnosti slabé předhrudí.
Rameno strmé (tupější úhel než 90°), málo vyznačené a málo osvalené.
Nízko posazený loket, avšak výše než dolní okraj hrudníku, končetina je nižší než výška trupu.
Předloktí strmé, krátké, příliš tuhé nad tlapkou. Tlapka příliš uzavřená, nepružná.
Krátké stehno, strmé úhlení (vedoucí ke krátkému kroku).
Hrudní koš široký, krátký.
Vysoká, vyplněná, relativně krátká slabina.
Krátká, tuhá, poměrně vysoká záď.
Krk krátký, silný.
2. TYP „STŘEDNÍ (STANDARDNÍ) TYP"
Nejlépe odpovídá představě standardu o ideálním siberianovi. Má vyvážené, dokonale elegantní a funkční proporce, je lehkonohý a jak po fyzické, tak po psychické stránce naprosto schopný plnit i nadále své úkoly v postroji, je temperamentní a bystrý.
Porovnání odchylek ve stavbě těla:
Úměrná šíře přední fronty, ta je dobře výrazná.
Správné úhlení ramene (ostřejší úhel než 90°), dobře, ale suše osvalené, přiléhavé.
Přiléhající, pevný loket, cca ve výši dolního okraje hrudníku, končetina je mírně delší než výška trupu.
Předloktí dobře skloněné vpřed, dlouhé, pružné, tlapka sice uzavřená, ale pružná.
Dlouhé stehno, správný úhel mezi femurem a tibií, suché, výrazné osvalení.
Vyklenutý, ale ne příliš široký hrudník přiměřené délky.
Přiměřeně dlouhá, mírně vpadlá slabina.
Mírně dolů klenutá záď s elegantní křivkou směrem k ocasu.
Krk správné délky (k vyvážení při pohybu), suchý, osvalený.
3. TYP „SPRINTOVÝ TYP"
Je pes opačného extrému, než je „show typ“. Prošlechtěn byl pro účel vyhrávání na saňových závodech krátkých, sprintových tratí, což není určením skutečného sibiřského huskyho, tomu odpovídají spíše střední až dlouhé tratě. Tělesná stavba takových psů v extrému již neodpovídá standardu – je výrazně odlehčená, až zeslabená, chrtovitá, srst bývá nedostatečně hustá, povaha často nervní, nevyrovnaná.
Pokud se chce nový zájemce o štěně ucházet o stupně vítězů na sprintových závodech, má buď možnost sáhnout po štěněti siberianů z prověřeně pracovních linií anebo, jde-li mu skutečně pouze především a jen o rychlost a umístění, doporučeníhodný je výběr z tzv. Evropských saňových psů (=kříženců ohařů, ESP). Je totiž škoda kazit plemeno jen pro vlastní ctižádost. Jiná je situace, hodlá-li se zájemce o saňový sport věnovat středním a dlouhým tratím. Zde je sibiřský husky skutečně první volbou, stejně jako při výběru pro rekreační sport.
Porovnání odchylek ve stavbě těla:
Nevýrazná nebo naopak příliš zdůrazněná přední fronta.
Často přeúhlené, nepřiměřeně dlouhé rameno.
Slabý, volný loket, zpravidla výrazně níže než dolní okraj hrudníku, přílišná délka končetiny.
Nepřiměřeně dlouhé, slabé předloktí, protáhlá tlapka.
Nepřiměřeně dlouhé kosti pánevní končetiny, často příliš silně zaúhlené.
Slabý, plochý a mělký hrudník.
Dlouhá, velmi vpadlá slabina.
Dlouhá, výrazně skloněná záď, nízké nasazení ocasu.
Dlouhý, často slabý krk.
HISTORIE PLEMENE
Sibiřský husky je ze všech severských saňových psů nejmenší a nejútlejší. Jeho předkové byli vyšlechtěni domorodci ze Sibiře, zvláště pak Korjaky, Jukagiry a Čukči, také však obyvateli Kamčatky. V těchto oblastech bylo zvykem používat do jedněch saní 7–10 psů. V 19. století při genocidě Čukčů přežívaly zbytky příslušníků tohoto národa vlastně pouze díky své pohyblivosti za pomoci psích spřežení. Za vlády Sovětského svazu byly kmeny zbaveny svých vůdců, kteří byli většinou zároveň chovateli nejlepších psů. Psi byli sváženi do kolchozů, kde je pak Rusové prošlechťovali především na sílu a mohutnost, aby je bylo možno používat na vlečení těžkých nákladů. Díky oběma těmto věcem byl chov původních hbitých a rychlých psů prakticky zničen.
Naštěstí ještě před tím obchodník s kožešinami William Gosak (někde uváděno Goosak) v roce 1908 a 9 převezl na Aljašku několik původních sibiřských psů. Zde se zúčastnili závodu All Alaska Sweepstakes (408 mil z Nome do Candle). Zprvu sklízeli posměch pro své drobné postavy, vážili totiž polovinu toho co místní zápřahoví psi, přezdívali jim „sibiřské krysy“.
Hned při svém prvním startu však překvapili za vedení jezdce Thurstruppa umístěním na třetím místě mezi uznávanými borci. Nato Skot Fox Maule Ramsay věnoval 25.000 dolarů na nákup 60 – 70 nových psů ze Sibiře. V roce 1910 se tito psi rozdělení do tří spřežení umístili na 1., 2. a 4. místě. Další vývoj plemene byl velmi bouřlivý, každý závodník toužil po těchto hbitých, pracovitých a skromných psících. Velmi jej ovlivnil v Americe žijící Nor Leonhard Seppala.
(foto) Leonhard Seppala
Ten se stal také trenérem a cvičitelem psů, kteří byli ze Sibiře importováni jako plánovaný dar pro Roalda Amundsena. Protože ale události 1. světové války Amundsenovy výpravy znemožnily, Sepalla se mezitím s těmito psy účastnil závodů. „Malý muž s malými psy“ se stal pro své úspěchy na Severu legendou. V roce 1925 se stal jedním z protagonistů tzv.“Serum Run“, tj. štafetové jízdy pro sérum při záškrtové epidemii v Nome, odříznutém tehdy od ostatní dopravy. Po úspěchu této akce se stal spolu se svým jedinečným vůdčím psem Togem národním hrdinou. I tomuto vděčí plemeno sibiřský husky za své oficiální uznání v roce 1930.
(fota) Balto & Togo
Tito psi byli také využíváni pro záchranné týmy na Severu v 2. světové válce. Dodnes mají pověst nejrychlejších mezi severskými plemeny. Mělo by o nich stále platit, že mají ztělesňovat v úplné rovnováze sílu, rychlost a vytrvalost. Jejich efektní vzhled a milá povaha z nich bohužel leckde a leckdy udělaly módní psy pouze tak na promenádu, což si toto pracovité a přirozené plemeno jistě nezaslouží. Naštěstí se stále ještě najde dost nadšenců, kteří plemeno husky udržují v tom stavu, v jakém má být.
(foto) Chinook kennel
PRVNÍ SIBIŘSKÝ HUSKY V ČECHÁCH
Prvním sibiřským husky byl v roce 1977 pes v. Zillergut z USA, druhým pak fena Black Blanket of Adirondack v roce 1981 importovaná z Německa. Oba dovozy byly uskutečněny panem A. Císlerem a jeho chovatelskou stanicí Arcis. První vrh byl v roce 1981 po těchto dvou rodičích. Dalšími vrhy byly vrh A v chovatelské stanici Dortýn CS v roce 1984 po německém psu Klondike's R'Quattro a feně Akea Arcis H. Dolejšové a vrh A v chovatelské stanici ze Síbrtů CS ve stejném roce, kdy byla panem Síbrtem dovezena ze Švýcarska březí fena Klondike's Zima, otcem byl Klondike's P'Eliott. Dalším významným importem byl pes Rockj Chucky v roce 1983 (F. Dolejš). V počátcích chovu byly dalšími významnými chovatelskými stanicemi Ajkaro CS D. Loužilové a ze Smečky CS L. Pečené. V té době se většina odchovaných štěňat objevovala jak na výstavách, tak na závodních tratích, čímž se stále udržoval tolik prospěšný pracovní vzhled českých husky. Později se bohužel tento trend nepodařilo udržet, takže i náš chov následoval ostatní Evropu při rozštěpení na pracovní a výstavní typ. Mělo by být ctižádostí každého pravověrného přívržence siberianů udržet huskyho v správném standardním typu, který ztělesňuje plnou využitelnost huskyho pro práci a zároveň jeho přírodní krásu.
