KSP facebook group


SAMOJED
O PLEMENI


1. Vzhled, povaha a vlastnosti    |     2. Výchova a využití    |     3. Historie    |     4. Samojedi v Čechách

VZHLED, POVAHA A VLASTNOSTI
Ze samojeda vyzařuje síla, krása, temperament, hrdost a ušlechtilost. Má působit dojmem odolného, silného, ne však robustního psa. Samci nesmí být bezdůvodně agresivní. Feny mají mít něžný ženský výraz, nesmí být však bázlivé. Kostra samojeda je pevná, odpovídající jeho výšce a váze. Nesmí být ani příliš subtilní, ani těžkopádná. Samojed si musí zachovávat především eleganci. Žádoucí je bohatá a hustá srst, někteří jedinci však mají srst „přešlechtěnou“, příliš dlouhou, svěšenou. Srst má být především odolná, nepromokavá. Důležitější je její kvalita než kvantita a délka. Čistě bílá barva je všeobecně považována za nejkrásnější. Samojedi krémové barvy anebo s piškotovými znaky nejsou tak efektní, ale je potřebné je zařazovat do chovu, aby se udržel žádoucí pigment a třpytivá srst, tzv. silvertip, správná samojedí srst se na světle na konečcích srsti stříbrně leskne. Hlava má být široká, klínovitá. Jedinci vlčího typu mívají hlavu užší, málo osrstěnou. Uši jsou silné, vztyčené, trojúhelníkovitého tvaru, se špičkou mírně zaoblenou. Jejich velikost má odpovídat vzdálenosti mezi vnějším koutkem oka a místem na boku hlavy, kde je ucho nasazené. Stop má být dobře znatelný, ale ne příliš výrazný. Tlama nemá být příliš dlouhá a špičatá, má být hluboká. Vzdálenost od týlu ke stopu a od stopu k okraji nosu je 1:1. Nosní houba, stejně jako pysky má mít co nejtmavší pigment, stejně tak oči by měly být co nejtmavší, dobře uložené, mandlového tvaru s bílými řasami. Výraz očí je živý, něžný, přátelský.

samojed

VÝCHOVA A VYUŽITÍ
V minulosti byli tito psi často používáni pro tah a mnohdy jim byla dávána i přednost před ostatními severskými plemeny. Jak lze však jejich zalíbení v pohybu využít nebo rozvíjet v dnešních podmínkách, například ve městě? Pohyb je jejich přirozenost, ale záleží na majiteli, kolik činnosti svému samojedovi poskytne. Tito psi pro svůj zdravý a žádoucí vývoj vyžadují mnoho pohybu a běhají rádi. V případě, že má majitel pouze jednoho psa, může s ním sám chodit běhat nebo jezdit na kole či na koloběžce. Pokud jich má více, je nejlepší, když si pořídí saně nebo káru a k vzájemné radosti všech s nimi trénuje. Také je možné využít dobré kondice psů na soutěžích nebo závodech. Různé musherské kluby pořádají v průběhu závodní sezóny, tj. od října do dubna, mnoho závodů, kterých se mohou zúčastnit majitelé jak s jedním psem, tak i s celým spřežením.
Ti, kteří nemají možnost uplatnit se na závodech, se mohou samozřejmě účastnit výstav, které jsou u nás i v celém světě pořádány mnoha kynologickými organizacemi. Pro členy i nečleny klubu je jednou ročně pořádána klubová výstava, kde se mohou sejít všichni majitelé severských psů a předvést své překrásné psy nejen před veřejností, ale i ostatním milovníkům plemene.
Se samojedem se můžete věnovat i řadě moderních sportů jako jsou třeba agility, Dogdancing, obedience, záchranářská práce. Samojedi jsou yužíváni i pro canisterapii a v poslední době mohou složit i zkoušky z pasení.
Neexistuje přesný popis ani recept, jak samojeda vychovat. Každý chce mít svého psa vytrénovaného a poslušného, ale požadavky různých lidí na trénink a poslušnost jsou velmi různé.
Pokud chcete být úspěšní při tréninku samojeda, musíte respektovat základní charakteristické rysy a vlastnosti plemene: samojed je nejšťastnější v lidské blízkosti, chce být součástí domácnosti a chce vás potěšit, očekává však toleranci určité nezávislosti a jistou volnost, je dost inteligentní na to aby našel to nejlepší řešení které bude jemu samému nejlépe vyhovovat, má instinkty lovecké a pastevecké, strážní jen minimálně. Proto pozor na sousedovy kočičky, kačenky a slepice. Nejlepší je, seznamovat je už od malička, aby neustále za plotem samojed nevymýšlel, jak nejlépe se k těm divným tvorům dostat a poznat je blíže nebo naopak neumožnit mu vůbec se k nim nikdy přiblížit. K tomu je ještě třeba počítat s tímto, že i v rámci určité povahy plemene je každý jednotlivý pes rozdílný, s jinými vlastnostmi, které vás nejednou překvapí. Samojed vykonává příkazy na bázi dobrovolnosti, chce vás potěšit, proto na něj platí metoda pozitivního odměňování, ne však trestem. Cvičte a trénujte s ním raději krátce a častěji než výjimečně a po dlouhou dobu.

HISTOERIE PLEMENE
STAROVĚKÉ LEGENDY ŘÍKAJÍ ...
... Že ve střední Asii žil kdysi dávno - před 35 000 lety - národ, který měl krásné chlupaté psy krémové barvy. Tito přátelští pouštní lidé byli poraženi svými nepřáteli a byli nuceni uprchnout před jejich krutostí na sever přes celé Mongolsko až na ledové pláně Arktidy. Příběh vypráví o obětavých psech, kteří pomáhali tomuto národu přežít v nelítostné zimě a jejichž srst postupně bledla pod paprsky arktického slunce a sníh a led ji postříbřil, aby se třpytila na konečcích - tak jako věčně zmrzlá země, ve které museli žít.

samojed

samojed A CO NA TO HISTORIE?
Samojedi byli kočovní lidé, kteří se živili nejen lovem a rybolovem, ale i chovem sobů, které na rozdíl od jiných nomádů využívali především jako tažná zvířata, tedy nejen na mléko či maso. Delší čas byli zařazováni mezi historicky vymřelé národy Eurasie, velmi málo se vědělo o jejich původu i kultuře. Samojedi.
Novější archeologické a etnografické výzkumy poskytly informace o původních asijských národech, mezi které patří i Něnci. Sídlili na hranici Evropy a Asie, přesněji mezi Bílým mořem a Jenisejem, na území o rozloze 1 787 000 km 2 . Něnci chovali především pastevecké psy, které jim hlídali stáda sobů a příležitostně pomáhali při lovu. Své psy nazývané Bjelkier si velmi cenili, protože jim byly rovnocennými partnery při lovu i hlídání sobích stád, a rovněž byli i tažnými psy, pokud to bylo třeba.
Samojedi byli mezi severskými nomády velmi unikátní národ, hlavně pro jejich blízký osobní a pracovní vztah k jejich psům. Bylo běžné, že každý člen rodiny si vzal jednoho psa s sebou do svého obydlí, tj. do velkých stanů ze sobí kůže nazývaných chooms a nechali jej spát spolu s nimi pod sobími přikrývkami, aby se zahřívali. Děti měly dovoleno hrát si se štěňátky a ženy tohoto národa často odchovávaly štěňata, dokonce je kojily, pokud toho fena z různých důvodů nebyla schopna.
Tento fakt zdůrazňuje, jak moc si Samojedi svých psů cenili a jak je brali jako rovnocenné členy svého společenství i jednotlivých rodin. Rovněž je známo, že Samojedi často odmítali vzdát se svých psů a prodat je cestovatelům, teří začali pronikat na jejich území. Proto se často stávalo, že psi se prostě "vypařili" různými pochybnými cestičkami.
Samojedi byly velmi prostí lidé a nebylo neobvyklé, že využívali těchto psů i na kožešiny. Většinou to ale byli psi, kteří nebyly k člověku přátelští, byli agresivní nebo příliš velcí jedlíci, také příliš slabí psi. Takovým způsobem Samojedi vlastně dělali výběr nejvhodnějších jedinců pro další chov. Hlavním kritériem výběru tedy byla přátelská, vyrovnaná povaha psa a jeho síla a vytrvalost. Původ tohoto plemene se datuje do období tisíc let před naším letopočtem, čímž se řadí mezi nejstarší plemena. Podle různých vědců má samojedský pes hodně charakteristických znaků prehistorického psa.
Během staletí se pak vyvinulo silné a odolné plemeno, které pracovalo po boku člověka, zajišťovalo mu pohodlí domova a bojovalo nelítostně v bitvách za svého pána, kterého chtělo potěšit. Samojed nikdy nevykonával příkazy příliš ochotně, byl naučený rozhodovat se sám, ale vždy ve prospěch člověka. Byl vždy zvířátkem milujícím zábavu - tyto rysy získal od svých dobrosrdečných původních chovatelů.

NOVÉ JMÉNO
Psi Bjelkier byli přejmenováni na samojedské psy podle jména národa Samojedů. Přejmenoval je anglický zoolog Ernest Kilburn-Scott, který byl rovněž zakladatelem chovu tohoto plemene v Anglii na konci 19. století a se kterým se ještě v tomto vyprávění vícekrát setkáme. Pojmenoval je Samoyed , aby se co nejvíce přiblížil původní ruské výslovnosti, v angličtině se tento název vyslovoval jako "samajéd". Později se od posledního písmene "e" upustilo, čímž se ale změnila původní výslovnost na poangličtělý "samoid".

CESTOVATELÉ
Existuje množství nádherných a dojemných příběhů z přelomu století o věrnosti a oddanosti samojedských psů, vyprávěných cestovateli, kteří s nimi prožili mnoho dobrodružství. Až nás překvapí hloubka citů těchto drsných lidí zvyklých bojovat jen o čisté přežití v nehostinné krajině. A přece si je samojedi uměli získat.

samojed samojed Nansen
Není se co divit, že Evropští cestovatelé, kteří poznali toto plemeno na svých cestách, jím byli okouzleni. A byli to právě cestovatelé, kteří ho představili světu. Lépe řečeno , byl to norský cestovatel Dr. Fridtjof Nansen, který představil Bjelkier - bílého pejska s usměvavou tváří celému světu.
Nansen si umínil najít severní pól v r. 1893 na lodi, kterou sám navrhl a pojmenoval Fram . V jeho písemném záznamu z této strastiplné cesty najdeme množství doporučení a pochvalných slov věnovaných jeho psem. I když mnozí psi zahynuli během této výpravy, někteří se přece jen vrátili a dostali do Norska.
Samojedské psy Nansenovi opatřil Alexander Trontheim, jeho zprostředkovatel. Trontheim pocházel ze Sibiře, z Tobolska a znal samojedy a jejich psů velmi dobře. Nansen byl tak spokojený se samojedskými psy, že Trontheima doporučoval mnohým dalším cestovatelům tohoto období.

Jackson
Pokud Nansen představil samojedy západnímu světu, pak to byl Frederick Jackson, kdo přivezl první tyto psy do Anglie. Jackson objevil a prozkoumal Země Františka Josefa - skupinu ostrovů patřících Rusku v arktickém oceánu. Využil při tom samojedské psy, které mu opatřil Trontheim a jednoho z nich jménem Jaco představil po návratu domů královně Alexandře. Představil je i manželům Kilburn-Scottovým, kteří patřili k zakladatelům chovu samojedů v Anglii. Sám Jackson se stal prvním prezidentem Asociace Samojedů v Anglii.

Roald Amundsen
Historie plemene Samoyed by nebyla kompletní bez norského cestovatele Roalda Amundsena. Amundsen byl první, kdo dosáhl Jižního pólu 14. prosince 1911. Významné pro historii plemene samojedského psa je to, že ho dosáhl se spřežením samojedů vedených fenou jménem Etah. Pokud byl Amundsen prvním člověkem, který položil nohu na Jižní pól, potom Etah byla prvním psem, který na Jižní pól položil tlapku.

samojed samojed Arctic Buck
A ještě je tu příběh psa-cestovatele jménem Arctic Buck, který se jako jeden z mála vrátil z antarktické expedice výzkumníka Borchgrevinka v r. 1900. Dali ho do Zoo v Sydney, kde byl vystavován jako zvláštnost. A zde do příběhu znovu vstupují manželé Killbur-Scott, kteří ho odtud vysvobodili, přivezli do Anglie a využili v dalším chovu samojedů. Mnozí současní evropští i celosvětoví šampioni jsou jeho přímými potomky.

Převzato z knihy Ing. Jany Fulierové, překlad a úprava: Marcela Luxová

SAMOJEDI V ČECHÁCH
samojed První samojed, který žil v Čechách, byl dovezen z USA paní Evou Bosákovou, naší známou gymnastkou. Byl to pes Igor Stella Prague, narozený 17. září 1967. Po celý svůj život byl jediným zástupcem samojedů u nás. Po jeho smrti ho nahradil Igor II., který byl dokonce představen na první Klubové výstavě severských psů dne 8. 4. 1984 v Praze, stejně jako fena Dája Golden Journey, narozená r. 1981 a dovezená panem Zdeňkem Kohlem. Dája byla prvním samojedem, který byl zapsán v české plemenné knize. Bohužel neměl ani jeden z těchto psů průkaz původu. Dáje byl vydán tzv. Z Register průkaz původu.
První štěňátka byli tzv. Registři a to včetně potomků až do jejich 3 známé generace. Pokus nakrýt Dáju Igorem II., tehdy už značně starým, se však bohužel nezdařil. Na podzim roku 1985 byla ale Dája nakryta rakouským psem A-Malschik Nganasan a z tohoto spojení se narodilo 11. 1. 1986 sedm štěňat. V roce 1987 se Dáje při opakovaném krytí stejným psem narodilo devět štěňat, odchováno jich bylo šest. Podle majitele Dáji pocházel pes Malschik z čistě pracovního chovu, a tak se dalo předpokládat, že se v chovu objeví vysokonozí jedinci s jemnou kostrou, úzkou hlavou a s větším uchem.V roce 1987 se také narodila v chov. stanici Bílá Pálava štěňata dceři Dáji jménem Aška Eskimokou, která byla kryta rakouským šampionem Dimitri v.d. Arktis Selekta, který pochází a také byl v majetku jedné z nejlepších a nejznámějších chovatelských stanic v Evropě.
Následovaly chovatelské stanice Bílá Pálava, Kurýr, Vagar.
V roce 1988 byl konečně dovezen samojed - pes s platným plným PP, byl to dospělý pes z Holandska - Lasjkaya Lion Svenowitsj. Tento pes byl na spodní hranici výšky, ale dobrého typu, a tak se na dcery Dáji výborně hodil. V tomto roce byla také dovezena dospělá fena ze SRN původem z Anglie - Annecy’s Legend of Spring a dvě štěňata z Francie, sestry Dora a Dyta de L’Etoile des Neiges d‘Hohr.
První vrh štěňat v řízeném, kontrolovaném chovu v řádném registru byl zapsán až v roce 1989 v chovatelské stanici Jamamba paní Stanislavy Bogdanové od feny Annecy’s Legend of Spring. Tato fena byla nakryta v Rakousku holandským psem jménem Cäsar vom Dreisessel. Z nedostatku krycích psů se v této době na žádost chovatele také uskutečnila úzká příbuzenská plemenitba u potomků Dáji. V tomto roce byla dovezena další štěňata, pes z Holandska Viktor Ikon Doedinka a pes z Jugoslávie Larvik Anatina, fena z Kanady Alta Foxy Lady Severu a z Francie tři sourozenci - 2 psi Eddy, Eki a fena Ekel d L‘ Etoile des Neiges d Hohr.
Další vrhy byly zapsány v CHS Alatna, Etah, Divoký západ a jiných. Bylo importováno spousta jedinců, to z Holandska, Jugoslávie, Kanady, Francie, SRN, Finska, Itálie a uskutečnilo se mnoho zahraničních krytí, např. v Rakousku, SRN,Francii.
V roce 1990 byla dovezena další štěňata a to pes ze SRN Berg of Smiling Snow Ster a z Finska pes Kuuran Rock’n’Roll. V tomto roce se uskutečnila čtyři zahraniční krytí a všechna byla úspěšná. Sestry Dora a Dyta byly nakryty v SRN dánským šampionem Sir Jonah of Bant, fena Annecys Legend… byla také kryta v SRN psem z Anglie Annecys Cool King a fena Akita Kurýr psem Cäsarv.Dreisessel.
V roce 1991 byl importován pes z Itálie Saturno del Corno Bianko. Uskutečnila se dvě zahraniční krytí, fena Annecys Legend of Spring byla znovu kryta psem Cäsar a fena Ekel ve Francii psem Gregor v.D.Arktis Selekta. Byli ještě dovezeni tři dospělí samojedi ze SRN - feny Quinta a Sonia vom Dreisessel a pes Felix Ajamhrik (otec psa Cäsara). Obě feny byly do chovu zařazeny, pes nebyl na bonitaci předveden.
V roce 1992 byla dovezena fena z Itálie Marka del Corno Bianco a uskutečnilo se jedno zahraniční opakované krytí feny Ekel psem Gregor v.d.Arktis Selekta. V roce 1992 je zapsáno na Hlavní plemenné knize ČSCH celkem 360 samojedů v evidovaném i kontrolovaném chovu.


NÁVŠTĚV

Tvorba www stránek pro chovatele cernohubova.com