SEMINÁŘ O PLEMENI SIBERIAN HUSKY
19. ČERVNA 2010 V POYSBRUNNU (A)
ČLÁNKY Z KLUBOVÝCH ZPRAVODAJŮ
Laskavostí paní Elisabeth a Hans-Petera Heis - Freiových byl v červnu letošního roku uspořádán seminář s jejich dlouholetým rádcem a přítelem panem Michaelem Jenningsem z USA.
Pan Jennings je znám především jako autor zásadní knihy The Complete (nebo The New Complete) Siberian Husky , která v žádném případě nemůže chybět v knihovně žádného chovatele a příznivce plemene, kterého se týká.
Pan Jennings se zabývá tímto plemenem už od roku 1966 a jeho znalosti, jak historie, tak všech ostatních aspektů SH, jsou obdivuhodné. Měl to štěstí, že se mohl ještě setkat buď s přímo s „otci zakladateli“ plemene, nebo alespoň s těmi, kdo se s nimi sami osobně znali, případně s jejich žáky.
Zvláště si cení mnoha rozhovorů s Charliem Belfordem, který měl enormní cit pro vznikající plemeno a zacházení s ním. Tomuto chovateli a musherovi, žáku Leonharda Seppally věnoval pan Jennings svůj červnový seminář. Od Charlieho Belforda získal množství podnětů a myšlenek, které později sám uplatnil ve svém chovu (Kennel Demavand) a v práci rozhodčího a popularizátora plemene. Sám neuznává pojem „show husky“-husky musí být podle jeho názoru stále ještě jako dřív i dnes vybaven jak psychicky, tak fyzicky tak, aby byl plně schopen dostát tomu, co se o něm praví ve standardu: „…Svou původní práci v postroji vykonává efektivně, jako saňový pes měl za úkol převážet lehčí břemena na velké vzdálenosti střední rychlostí. Jeho tělesné poměry a rámec odrážejí tuto základní rovnováhu síly, rychlosti a vytrvalosti…“ Není jeho úlohou být silovým tahounemi, avšak ani sprinterem, sprintuje pouze krátkodobě. Tomu odpovídá celá stavba těla. Na ní jsou nejdůležitější správné proporce a typická ladnost. Stejně důležitá je vlídná, šelmovská a pracovitá povaha, která je ve své jedinečnosti magnetem pro milovníky pravých a typických husky. Tyto věci jsou při posuzování a chovu husky často opomíjeny, čímž celkový stav plemene trpí.
Pan Jennings je chovatelem a rozhodčím-specialistou právě jen pro toto plemeno a soudí, že by plemenu celkově prospělo, kdyby posuzovalo více takových rozhodčích. Bylo by podle něj výborné alespoň na chvíli rozhodčí exteriéru buď nechat řídit spřežení SH nebo nechat alespoň na saních svézt. Získali by tak lepší povědomí o tom, jakou práci vlastně pes ve spřežení odvádí a co je proto třeba i od jeho zjevu požadovat. Je škoda, že po roce 1950 se vývoj plemene rozštěpil, ustoupilo se hodně od požadavku pracovní upotřebitelnosti, mnozí na výstavách úspěšní psi byli pro práci nevhodní, i když byli velmi efektní. Později se objevily ještě navíc snahy o „zesprintovění“ SH. Obojí je pro plemeno škoda.
Na velkém množství promítaných fotografií ukazuje pan Jennings, jak se SH vyvíjel. Zdůrazňuje, že na záběrech psů Leonharda Sepally, otce plemene, je dobře vidět, jak už tehdy ztělesňovali tito čistě pracovní psi požadavky později sestaveného standardu, zejména správné proporce, krásný výraz a stavbu těla vhodnou pro práci. U psů na fotografiích vyzdvihuje správnou délku končetin („průhled pod tělem“) a také hřbetu (ne moc, ne málo délky) a zaúhlení končetin vhodné pro pohyb v tahu, stejně jako mírný sklon zádě. Hrudník nesmí být nikdy příliš široký ani hluboký, protože obojí překáží správnému pohybu. Zároveň ovšem nesmí být slabý či zcela plochý, aby poskytoval prostor pro srdce a plíce. Slabiny jsou pěkně vtažené, nemají být příliš dlouhé.
V pohybu je potřebné pěkné vytažení hlavy v ladné křivce. K tomu přispívá i proporční délka krku (v žádném případě krátký krk!). V pohybu je také důležité správné vykročení-na snímcích je vidět natočení tlapky při kroku vpřed-váha musí spočívat na prostředních dvou prstech, jinak je krok málo vydatný.
Rozhodčí mnohdy dají přednost psu s kratšími končetinami, protože na první pohled jeho pohyb působí vydatněji, čileji. To je ale nesprávné, protože na delší trati takovýto pohyb psa rychle vyčerpá.
Po projekci pan Jennings předvedl výklad standardu ještě na živém exempláři SH, mimořádně krásném psu Demavand´s Santiago ze svého chovu, kterého vlastní hostitelé semináře (viz fotografie).
Pokud bych měla shrnout hlavní myšlenku tohoto nadmíru zajímavého a inspirujícího semináře do čtyř slov, zněla by asi takto: HUSKY JE SAŇOVÝ PES!
Pořadatelům setkání i panu Michaelu Jenningsovi tímto velmi, velmi děkuji.
Na samý závěr semináře se vynořila myšlenka, že by bylo pěkné, kdyby se podařilo uspořádat speciální výstavu pro siberiany na takovém místě v ČR, kde by se snadno mohli setkat vystavovatelé z Českých zemí, Rakouska a snad i z Německa. Pan Jennings by byl ochoten tuto výstavu posuzovat. Doufám, že s pomocí ochotných a zapálených pomocníků (hlaste se prosím u mne:) se tuto myšlenku podaří v dohledné době zrealizovat.
Autor příspěvku:
Líba Pečená
