PROČ SI POŘÍDIT ŠTĚŇÁTKO S PRŮKAZEM PŮVODU?
ČLÁNKY Z KLUBOVÝCH ZPRAVODAJŮ
Prosperují z lidské neinformovanosti, vydělávají na psech, chovaných jako hospodářská zvířata, zneužívají lidské důvěřivosti nebo soucitu. Kdo? Množitelé, kteří se sami tak rádi nazývají "chovateli".
Ale o chovatelství nemůže být ani řeči, chovatelství je nákladný koníček, kterému člověk obětuje srdce, čas a peníze. Cílem chovatele je odchovat exteriérově a povahově kvalitní štěňata, která budou skvělými představiteli svého plemene. Cílem množitele je odchovat co nejvíc čehokoliv, bez ohledu na zdraví, povahu i exteriér, pouze s ohledem na vlastní zisk. Chovatel objíždí výstavy, vybírá špičkového krycího psa, často platí horentní sumy za krytí v zahraničí. Množitel si pořídí smečku bezpapírových levných fen, jednoho či dva psy a má vystaráno. Zatímco chovatelé propadnou kouzlu jednoho, dvou max. tří plemen, protože dobře vědí, že čím budou mít větší množství plemen, tím obtížněji budou moci sledovat trendy ve vývoji a tím zákonitě budou horší jejich odchovy, množitel se takovými otázkami nezabývá. Množitel totiž nepropadá kouzlu toho kterého plemene pro jeho exteriér či povahu, množitel propadá pouze kouzlu peněz. Pro množitele je rozhodující pouze otázka, které plemeno tzv. "jde", čili je dobře prodejné. Populární plemena mají smůlu, v rukou množitelů ztratí za několik generací většinu vlastností, které je učinily populárními.
A tak se člověk dočte o agresivních labradorských retrívrech, na ulici jen němě zírá na obrovské jorkšíry s klopenýma ušima, knírače bez vousů, pudly bez elegance, setká se s hystericky bázlivými dobrmany, nohatými jezevčíky, s přerostlými ušatými samojedy se slabou kostrou, nebo naopak se samojedy podobajícími se spíše špicům... Jak je to možné? Snadno. Pakliže se u psa nebo feny s PP vyskytne hrubá vada exteriéru, povahy nebo závažný zdravotní defekt (např. dysplazie kyčelního kloubu), je tento jedinec bez milosti vyřazen z chovu. Znamená to, že jeho případní potomci už nejsou registrováni a nedostanou průkaz původu, pro chov čistokrevných psů de facto neexistují. Seriozní majitel vyřazeného psíka či fenky neprodukuje žádná štěňata.. Proč také? S největší pravděpodobností zdědí po rodičích hrubé vady a pokud je nezdědí přímo potomci, je víc než pravděpodobné, že se vady vyskytnou v dalších generacích. A kdo by chtěl odchovávat nepěkná, nemocná nebo povahově netypická štěňata? Chovatel, který se o své odchovy zajímá i po opuštění jeho chovatelské stanice, samozřejmě nikoli.
Majitel chovatelské stanice nesmí produkovat "bezpapíráky", porušuje tím chovatelský řád. Ani jeho chovný pes nesmí nakrývat feny bez PP.
A takové řeči typu, „to bylo nechtěné krytí, to víte ti psi se nedají uhlídat“, jsou více než směšné.
Ale množitelovy "odchovy" nejsou registrovány, může připouštět cokoli s čímkoli, a jak často chce, nikdo nekontroluje, v jakých podmínkách žijí štěňata, ani feny, které jsou mnohdy opakovanými vrhy doslova ztrhány. A tak není divu, že jedinci plemen, která jsou v "bezpapírové" variantě chovaná již celé generace, jsou už na první pohled odlišní od čistokrevných výstavních zvířat. Nevěříte? Podívejte se na průměrného "zahradního" německého ovčáka a srovnejte ho s populárním "komisařem Rexem" (něco jiného jsou NO z pracovních linií, ale to už je zas jiná otázka), zajděte se podívat na výstavu na pudly, jorky, kokršpaněly anglické i americké, jezevčíky, rotvajlery, boxery a bohužel v dnešní době se množení bezpapíráku týká i samojedů, a srovnejte je s pouliční variantou téhož.
Jak už je uvedeno výše, množitelé se zásadně orientují na módní a tudíž prodejná plemena, v současnosti např. na jorkšírské teriéry, shi-tzu, bišonky, trpasličí a toy pudly, čivavy, mopsy, bostony, rotvajlery, zlaté a labradorské retrívry. Obvyklá praktika při "chovu" malých plemen jako je např. jorkšír, čivava nebo toy pudl je následovná - veliká, netypická fena (množitel si nechá na množení vždy silnou, velkou, přerostlou fenu) se nakryje malým psem. Proč? Velká fena snáze porodí a co víc, mívá početnější vrh. A víc štěňat znamená víc peněz. Že štěňátka budou nejspíš vypadat jako maminka, to nikoho netrápí. A tak se není co divit, že takovýto jorkšír (za "pouhých" 6 tisíc, nekupte to) vyroste v pětikilovou obludku s klopenýma ušima.
Ale zpět k množitelům. Odpustíme-li jim, že produkcí nekvalitních zvířat kazí dojem veřejnosti o tom či kterém plemeni, těžko jim můžeme odpustit to, že často drží svá "chovná" zvířata v mizerných podmínkách. Mnohé feny, doslova továrny na štěňata, se nikdy nepodívají ven ze svých kotců, jsou vyčerpány opakovanými vrhy a po skončení této "kariéry", nebo zjistí -li množitel, že dané plemeno už "nefrčí" jsou utraceny nebo "zašantroceny" bůhvíkam. Štěňata často neví, co je to očkování a odčkována jsou až těsně při odběru nebo vůbec, mají škrkavky, dravčíky, blechy, nejsou kvalitně krmena (dnes můžete koupit granule od 17,- do 150,- Kč i více za 1 kilogram) a o jejich socializaci nemůže být ani řeč, protože člověka vidí jednou denně, když jim přinese žrádlo a vykydá kotec. Někteří množitelé se nestydí prodávat štěňata ve věku 5, 6 nebo dokonce čtyř týdnů. Že tohle všechno není nejlepší start do života není třeba zdůrazňovat. Navíc napálený majitel takového štěněte "ušetřený peníz" obratem ruky utratí u veterináře.
Jak je tedy možné, že lidé žijící z množení psů, tak skvěle prosperují? Pochopitelně i tady platí zákon trhu. Kdyby neexistovali důvěřiví lidé, kteří si nechají doslova nakecat bůhvíco a koupí cokoliv za jakoukoliv cenu, kdyby přistupovali ke koupi psa zodpovědně a hledali jen seriozní chovatele, pak by množírny ztratily zákazníky a tím i pro své provozovatele smysl. Žádný soudný člověk při pohledu na spousty zvířat, často nastrkaných v klecích a kotcích jako králíci, na nepořádek a zápach, který "chov" zákonitě provází, štěně z takovýchto podmínek nekoupí. Ovšem množitelé jsou si této skutečnosti vědomi, a tak často nabízí, že štěně dovezou, nebo ho kupujícímu předají někde v garáži či před domem.
Pomohl Vám tento článek při rozhodnutí zda štěňátko s Průkazem původu - PP, nebo bez něj? Ještě ne?
Tak konkrétně k samojedovi. Bohužel i plemeno samojed má co do činění s nezodpovědnými a hloupými lidmi, kteří množí „bezpapíráky“. Proč? Nejčastější odpovědí těchto množitelů je, že oni nemají čas na vyřizování spousty papírů a dokumentů kolem založení chovatelské stanice, uchovnění fenky a kolem vrhu samotného. Není to spíše proto, že se nejsou ochotni investovat finance a naopak jim jde jen o to, jak finance vydělat?
Dalším argumentem bývá, že je nezajímají výstavy, nechodí na ně a chtějí jen domácího mazlíčka.
Štěňátko s PP nemá absolutně nic společného s výstavami. Průkaz původu u štěňátka Vám zajišťuje, že rodiče, zejména otec, štěňátka jsou opravdu samojedi. Vy jako laik nejste schopni u 7 týdenního štěněte poznat, zda otcem je bílý špic, sibiřský husky, švýcarský ovčák, akita-inu nebo jiné plemeno. Vy vidíte jen roztomilé bílé klubíčko.
Dále Vám PP zajišťuje zdraví štěňátka. U samojedů se vyšetřují kyčelní klouby na DKK, a do chovu smí být zařazen jen jedinec s max. stupněm 2/2. Dále při výběru rodičů se jedinci s pozitivní DKK smí spojit pouze s negativními. Rodiče štěňat bez PP nejsou vyšetřeni na DKK, pokud se u rodičů vyskytuje, není vyloučeno, že jsou spojeni dva jedinci s vysokým stupněm dysplazie. DKK je vysoce dědičná.
Před uchovněním musí být samojed předveden na bonitaci, kde se je předváděn v odpovídající fyzické + psychické kondici (to je dobře osvalené zvíře bez váhových odchylek směrem nahoru nebo dolů, zdravě sebevědomé, přiměřeně ovladatelné). Pes si musí bez problémů nechat změřit kohoutkovou výšku, prohlédnout skus a počet zubů, u samců prohmatat varlata. Nemohou být bonitována agresivní zvířata. Poradce chovu a rozhodčí rozhodnou o zařazení nebo vyřazení psa z chovu.
Pokud rodiče mají PP a nejsou chovní (viz inzeráty štěňata bez PP po rodičích s PP), je v tom obvykle nějaký problém. Rodiče neodpovídají exteriérově nebo povahově standartu samojeda nebo jsou vyloučeni z chovu pro zdravotní problémy, např. DKK. Seriozní chovatelé také nechávají své pejsky vyšetřit na dědičné oční choroby, které není při uchovnění povinné, ale je velmi důležité při odhalení nejrůznějších dědičných očních chorob.
Množitelé „bezpapíráků“ velmi s oblibou používají výraz „přespočetná štěňata“, na které nelze vystavit PP. NEEXISTUJÍ přespočetná štěňata - všechna štěňata narozená ze spojení dvou chovných jedinců obdrží průkaz původu.
Kde dostane jistotu, že otcem štěňat je opravdu pes, kterého udává prodávající a nejedná se o příbuzenské spojení? Můžete si být jisti, že to není bratr nebo otec feny? U bezpapíráků žádné takové informace nezískáte, a množitel Vám namluví, co sám chce.
A pro Vás jako nového majitele samojedího štěňátka je přeci nejdůležitější přivést si štěňátko zdravé, s vynikajícími povahovými vlastnostmi, s prokazatelným původem, aby jste s ním byli šťastní.
Chcete-li pěkného, zdravého samojeda, nekupujte psa bez Průkazu původu. Nemáte sice záruku, že Vám vyroste šampion, ale máte záruku, že Vám nevyroste kříženec, případně komická karikatura zvoleného plemene. Cena štěňat s PP sice bývá vyšší, ale životní náklady psa bez PP jsou stejné u jako pejska s PP, a brzy ji stejně přesáhnou, díky veterinární péči, kterou budete muset bezpapírákům poskytovat.
A ještě jeden fakt. Pokud Vás bude zajímat opravdová povaha některého z rodičů štěňátka, které jste si vyhlédli, je nejlepší navštívit některou z výstav. Pochází-li otec štěňátka ze zahraničí, nejspíše Vám bude muset stačit tvrzení chovatele (pokud se nebudete chtít za ním do zahraničí vypravit), že opravdu vybral psa dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, o což se chovatelé kryjící své fenky v zahraničí většinou snaží. Určitě je velmi vhodné si prohlédnout také matku štěňat, a to ne v domácím prostředí. Většina samojedů se doma chová naprosto normálně, nebojácně. Vám může připadat, jak je fenka úžasná a přátelská. Ale opak může být pravdou. Skutečná povaha samojeda se nejlépe pozná mimo domov, např. na výstavách, na různých závodech. Zde, doma sebejistě vyhlížející fena, může být bojácná, což se projevuje staženým ocasem, položeným uchem, neustálým ohlížením, přikrčováním, či dokonce pomočováním. Díky bázlivosti mohou feny vrčet a být agresivní. Samojed musí být sebejistý v každém prostředí, musí si nechat prohlédnout zuby od rozhodčího (cizí člověk), prohmatat tělo, musí působit radostným, temperamentním, veselým dojem. Musí projevovat zájem o okolí, včetně cizích lidí. Díky výstavám tedy máte možnost poznat skutečnou povahu samojeda. Obecně platí, čím více chovatel se svým samojedem navštíví výstav, tím je jistější, že pes má tu správnou samojedí povahu a podle výsledků z výstav poznáte, jak vyhovuje standartu plemene.
Povaha feny je velmi důležitá, jelikož fena předává svou povahu svým štěňátkům. Pokud je fena úzkostlivá a bojácná, předává tyto vlastnosti i potomkům, pokud je fena agresivní, učí také své děti agresivitě.
Dobrý chovatel chodí se svými psy na výstavu pravidelně, má své psy celoročně v kondici. Chovatelé, kteří mají se svými samojedy povahové nebo exteriérové problémy, časem vystavovat přestanou nebo chodí jen 1-2 do roka. Bohužel ani z Průkazu původu, kam se výsledky výstav zapisují, nezjistíte, je-li samojed na výstavách úspěšný či nikoliv. Neexistuje povinnost nechat si výsledky z výstav do PP zapsat. Pokud tedy chovatel dostane špatné ohodnocení, do PP si jej zapsat nenechá. Výsledky výstav jsou uváděny na webových stránkách klubu, zde můžete získat objektivní informace.
Pokud Vám nezáleží na tom, jak bude pejsek vypadat, nekupujte si "bezpapíráka", raději si zajděte do útulku a poskytněte domov některému z nešťastníků bez rodiny, kteří se tam právě díky množení psů nezodpovědnými lidmi, které nezajímá budoucnost odchovaných štěňat, dostali. Budete šťastní nejen Vy, ale zachráníte život Vašemu novému příteli z útulku, Vašemu novému členu rodiny, který Vám bude celý svůj život vděčný a bude Vás věrně milovat (odkazy na útulky v ČR)
Autor příspěvku:
Renata Piskacisová
