JAK POSTUPOVAT, KDYŽ VÁM NĚKDO USMRTÍ ČI ZRANÍ PSA
ČLÁNKY Z KLUBOVÝCH ZPRAVODAJŮ
Nikdo nesmí bez důvodu usmrtit zvíře – takto zní ustanovení § 5 odst. (1) zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání. Odstavec (2) téhož ustanovení pak zakotvuje důvody, pro které zvíře usmrceno být může. Výčet důvodů je tzv. taxativní, tedy zvíře je možné usmrtit jen a pouze pro tyto důvody a pro žádné jiné.
Důvody usmrcení jsou tyto:
· trvalé utrpení zvířete plynoucí z jeho nevyléčitelné nemoci, těžkého poranění, vrozené vady či stáří,
· bezprostřední ohrožení člověka zvířetem,
· výkon práva myslivosti a rybářství,
· nařízené mimořádné veterinární nebo hygienické opatření při ochraně před nákazami,
· využití produktů hospodářských zvířat,
· ukončení pokusu na pokusném zvířeti,
· regulování populace zvířat v lidské péči a volně žijících zvířat,
· deratizace a opatření v boji proti škodlivým organismům,
· uložené zvláštní opatření v případě nemožnosti identifikovat zvíře podle zákona o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat.
Lze tedy shrnout, že usmrcení zvířete pro některý ze shora uvedených důvodů je v souladu se zákonem, avšak pouze za dodržení dalších podmínek, které zákon (či jiný právní předpis) pro ten který důvod a způsob usmrcení ukládá.
Až na výjimky se psů chovaných v domácnosti či chovatelské stanici týkají pouze první čtyři uvedené důvody. Proberme tedy jeden po druhém.
Je-li Váš pes nevyléčitelně nemocný, těžce poraněný, celkově vyčerpaný, starý nebo slabý, či má-li genetickou nebo vrozenou vadu, a je-li tento jeho stav pro další přežívání spojen s jeho trvalým utrpením, pak jej můžete nechat bezbolestně usmrtit. Samotný akt samozřejmě smí provést výhradně veterinář, který je zároveň schopen a povinen odborně posoudit stav psa z hledisek shora popsaných, teda zda trpí a zda jeho stav neskýtá naději na zlepšení.
Definice druhého shora uvedeného důvodu dává jakémukoliv člověku právo usmrtit zvíře, pokud jej toto zvíře bezprostředně ohrožuje. Je to vyjádření principu nutné obrany zakotvené v Trestním zákoně.
Ten, zjednodušeně řečeno, dává napadenému člověku možnost při své obraně využít všech prostředků, a to i těch, jejichž použití by za normálních okolností znamenalo spáchání trestného činu. Existují dvě omezení při volbě těchto prostředků – jednak se musí jednat o obranu proti útoku, který trvá nebo přímo hrozí, a jednak prostředky obrany nesmí být zcela zjevně nepřiměřené způsobu útoku.
Zcela zjevná nepřiměřenost je pomyslná dělící čára, která rozhoduje o případných následcích pro obránce. Nejsou-li prostředky použité k obraně zcela zjevně nepřiměřené, pak napadený nespáchal trestný čin, byť třeba i zvíře usmrtí. Přiměřenost je nutné vždy vykládat s ohledem na všechny okolnosti události. V situaci, kdy např. člověk vytáhne zbraň a zastřelí psa, který štěká za plotem, asi všichni pojem přiměřenosti a nepřiměřenosti chápeme a nebude proto obtížné říci, že v tomto případě o nutnou obranu nepůjde. V reálném životě však tyto situace tak jednoznačné nejsou.
Při hodnocení, zda měl člověk právo v rámci své obrany zvíře usmrtit, musíme brát v úvahu i faktory jako aktuální psychický stav vyvolaný útokem či zkušenosti napadeného s tímto druhem situací apod. Je nutno brát v úvahu, že napadený jedná ve stresu a nemá čas na dlouhé hodnocení možných prostředků.
Je-li tedy pes zabit v rámci obrany proti jeho útoku, pak vše proběhlo v souladu s právem. Pokud však někdo zastřelí psa kvůli tomu, že se agresivně choval včera nebo před týdnem, pak je jeho jednání protiprávní, neboť nejde o obranu proti probíhajícímu útoku.
Jestliže může být sporným zastřelení psa pro jeho agresivní chování, pak není sporu o protizákonnosti jednání toho, kdo zastřelí psa např. kvůli hluku, který dělá. Koho obtěžuje hluk způsobovaný psem či psy, tomu zákon dává několik možností obrany, ale rozhodně mezi ně nepatří usmrcení zvířete.
Bohužel stále častěji se psi stávají oběťmi myslivců, aniž by byly splněny zákonné podmínky, které myslivce k zastřelení psa opravňují. Ve smyslu § 14 odst. (1), písm. e) zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti je myslivecká stráž (tedy nikoliv každý myslivec) oprávněna usmrtit psa za současného splnění všech těchto podmínek :
a) pes se musí nacházet v honitbě,
b) musí se jednat o psa toulavého,
c) pes musí být mimo vliv svého vedoucího,
d) pes musí být ve vzdálenosti větší než 200m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení (pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení)
e) pes musí pronásledovat zvěř.
Aby byla myslivecká stráž oprávněna psa usmrtit, musí být splněny všechny citované podmínky současně, není-li splněna byť jediná z nich, pak myslivecká stráž právo psa usmrtit nemá. Oprávnění myslivecké stráže se dle zákona nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební.
Tolik zákon, realita je však bohužel jiná, k čemuž přispívá i příliš tolerantní přístup Policie ČR a státních orgánů.
Posledním z hlediska chovatelů psů významným důvodem může být nařízené mimořádné veterinární nebo hygienické opatření při ochraně před nákazami, jako tomu bylo nedávno např. při nuceném usmrcování skotu či hospodářského ptactva.
Postup po protiprávním usmrcení či zranění Vašeho psa cizím člověkem je ve všech případech obdobný. Nezáleží na tom, zda je pachatelem myslivec, který překročil své oprávnění, člověk, který použil nepřiměřené prostředky ke své obraně proti útoku, nebo prostě člověk, který se rozhodl Vám psa zabít bezdůvodně.
A jaký ten postup tedy je ? Usmrcení či zranění psa zakládá podezření ze spáchání trestného činu týrání zvířat ve smyslu § 203 Trestního zákona, nebo trestného činu poškozování cizí věci ve smyslu § 257 Trestního zákona (pro účely Trestního zákona se zvíře považuje za věc zvláštní povahy). Ne každé zabití či zranění psa nutně musí být týráním zvířat, neboť aktuální Trestní zákon za týrání zvířat považuje pouze utýrání zvířete k smrti nebo týrání zvířete osobou, která se takového jednání již v nedávné minulosti dopustila. Jako podezřením ze spáchání každého jiného trestného činu jsou povinny se jím ze zákona zabývat orgány činné v trestním řízení – soudy, státní zastupitelství a orgány Policie České republiky. Všechny tyto orgány jsou povinny přijmout každé oznámení o spáchání trestného činu či o podezření z jeho spáchání.
Rozhodně je dobré nahlásit celou událost příslušným orgánům co nejdříve. V případě, že budete události svědkem a bude šance na okamžité zadržení pachatele, je nejlepší zavolat na tísňovou linku. Policie je ze zákona povinna učinit vše potřebné k zabránění dokonání trestného činu a/nebo zadržení pachatele. Každý má dokonce právo zadržet pachatele sám, pokud si na to troufne, avšak pouze do doby příjezdu policie.
Pokud již nehrozí prodlení, pak lze doporučit návštěvu nejbližšího místního oddělení Policie ČR, kde bude sepsán protokol o události. Je též možné zaslat trestní oznámení poštou.
Orgány činné v trestním řízení mohou s Vaším podnětem naložit v zásadě třemi způsoby. Obvinit pachatele ze spáchání trestného činu (dalšími kroky při tomto způsobu může být podání obžaloby a odsouzení pachatele soudem), postoupit celou záležitost orgánu obce k projednání v přestupkovém řízení (nedosahuje-li intenzita protiprávního jednání pachatele trestného činu) nebo celou věc tzv. odložit (faktické zastavení objasňování činu).
Způsob vyřízení podnětu není důležitý jen pro pocit spravedlnosti, ale i pro případnou náhradu škody, která úmrtím či zraněním psa vznikla. V případě zahájení trestního stíhání má majitel psa právo připojit se k trestnímu řízení s náhradou škody, tedy fakticky požádat o to, aby v odsuzujícím rozsudku bylo též rozhodnuto o povinnosti pachatele uhradit způsobenou škodu.
Pokud k odsouzení pachatele nedojde, je nutno domáhat se práva na náhradu škody u civilního soudu. Leckdy může být případná povinnost nahradit majiteli psa škodu citelnější než např. bezzubé přestupkové řízení před obecním úřadem.
Obsah žaloby, příslušnost soudu a další okolnosti by přesáhly rozsah tohoto článku a pro jejich složitost lze vždy jen doporučit navštívit v této věci právníka. Výše uplatňované a případně soudem přiznané škody se může velmi lišit a záleží především na pořizovací hodnotě zvířete, jeho výstavních, chovatelských příp. jiných úspěších.
V Praze dne 24.6.2009
Autor příspěvku:
Mgr. Mykisek
advokát
www.prava.cz
222 211 200
