CHOV PSŮ V BYTĚ
ČLÁNKY Z KLUBOVÝCH ZPRAVODAJŮ
Může majitel domu zakázat chování psa v bytě?
Žádný právní předpis (zákon ani podzákonný předpis) nezakotvuje zákaz uživatele bytu chovat v bytě psa (či psy) a zároveň žádný právní předpis výslovně nezmiňuje oprávnění majitele bytů takový zákaz uživatelům bytů vydat. To nicméně neznamená, že takový zákaz nemůže být platně vydán a následně účinně vymáhán.
Je nutno rozlišovat, zda osoba, která v bytě psa chová (chystá se chovat) je nájemcem bytu nebo jeho vlastníkem.
V případě nájmu se jedná o dvoustranný právní vztah mezi pronajimatelem a nájemcem, jehož obsah (práva a povinnosti každé ze stran) je dán jednak zákonnou úpravou nájmu (§§ 663 a násl. Občanského zákoníku) a jednak nájemní smlouvou. Uzavře-li nájemce nájemní smlouvu, v níž je obsažen závazek nechovat v bytě psa, je takový závazek pro něj závazný a jeho porušení znamená porušení smluvní povinnosti. Takové smluvní ujednání není v rozporu se zákonem, neboť dle OZ je „nájemce oprávněn užívat věc (byt) způsobem stanoveným ve smlouvě“. V tomto případě se nejedná o zákaz v pravém slova smyslu, ale o dobrovolně přijatý smluvní závazek.
Obdobně to platí i v případě, že závazek nechovat v bytě psy není součástí přímo nájemní smlouvy, ale jiného dokumentu závazného pro všechny osoby v domě (či dokonce ve všech domech jednoho majitele), např. domovního řádu; platí to však pouze za předpokladu, že tento dokument se platně stal součástí nájemního vztahu (obdobně jako např. všeobecné obchodní podmínky bank či operátorů).
V případě, že nájemní smlouva zákaz chovu psů v bytě neobsahuje, je nutno mít za to, že takový chov je v souladu s právem. V takovém případě platí pouze obecná zákonná omezení – např. povinnost nájemce „při výkonu svých práv dbát na to, aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajišťující ostatním uživatelům domu nerušený výkon jejich práv“ či zákaz „nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi a zákaz „nechat chovaná zvířata vnikat“ k sousedům.
Porušování povinností z nájemního vztahu, ať již povinností smluvních či zákonných, může být výpovědním důvodem z nájmu bytu; výpovědní důvod je dán „jestliže nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě“ anebo „jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu“.
Odpověď na otázku možnosti zákazu chovu psů v bytě v osobním vlastnictví je nutno hledat zejména v zákoně č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů.
Různá omezení či povinnosti vlastníků bytů mohou být obsažena ve stanovách či jiných vnitřních předpisech přijímaných shromážděním společenství vlastníků jednotek (např. domovní řád), přičemž přehlasovaný vlastník je oprávněn domáhat se zrušení rozhodnutí o přijetí takového předpisu soudem. V žádných oficiálních databázích jsem nenalezl judikát žádného ze soudů vyšších stupňů řešící tuto otázku, a nelze tedy předjímat, jak by případný soud o platnost zákazu chovu psů v bytě pro všechny vlastníky bytů dopadl.
Samozřejmě i pro vlastníky bytů platí obecně platný zákaz „nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi a zákaz „nechat chovaná zvířata vnikat“ k sousedům. Zákon o vlastnictví bytů obsahuje specifickou možnost nápravy případného porušování těchto zákazů, a to takovou, že „zasahuje-li vlastník jednotky do práva ostatních vlastníků jednotek takovým způsobem, že podstatně omezuje nebo znemožňuje jeho výkon a nesplní povinnosti uložené rozhodnutím soudu, může soud na návrh společenství nebo na návrh některého z vlastníků nařídit prodej jednotky“.
Autor příspěvku:
Mgr. Petr Mikysek, advokát
